Tak volno!

Tak volno – tak volno – tak volno mi dnes!

Je nade mnou nebe a přede mnou les,

jenž dlouhý a vonný a šerý a něm,

a já jsem tak docela ztracený v něm.

A necítím bolesť ni vzpomínek hlod,

to padlo kams na dno hlubokých vod,

a kdybych měl říci, jak v duši mi jest,

já musil bych výsknout až ku záři hvězd.

Kam kráčím sám nevím a nechci to znát,

je dost mi, že dýchám a že jsem zas mlád,

a kdybych měl říci, co miluji, hned,

já musil bych v náruč vzít celý ten svět.

Jdu září, jdu stínem, jdu v hloubku i výš,

ach, zdá se mi všecko, že chápu zde již,

a řítím se v štěstí jak nebesy pták,

jež modrá, tak modrá a bez oblak...