TAK VŽDYCKY SPOLU

By Růžena Jesenská

Tak vždycky spolu! Tys mne zrodila,

a já tě vedla novým životem,

ty beze mne bys šťastna nebyla,

já bez tebe dnes smutný poutník jsem.

Kde nalézt studánku? Kde slunce? Stín?

Kde radost bez tebe? Kde odpověď?

A přece věřím: hledíš do hlubin

mých bolestí. A prosím: „Lásko, svěť,

svěť svoje velké chvíle v duši mé,

tak dávnou slavnost, kdy jsme bývaly

tak vždycky spolu, i když trpíme,

že v nás se smrt a život setkaly!“