Tak život zabouřil kolem nás,

Tak život zabouřil kolem nás,

co z něho si nesem? Zlomený klas,

šedivý vlas a nahrblý vaz.

Však probírej dary jeho zpět,

v čas, kdy Ti bylo třicet let –

jak jinak zářil též i květ!

Ó moci tenkrát svými tak být,

jak by to přál si vzbouřený cit,

ó moci pak provždy sobě jen žít.

Teď všecko tříšť... nic nemáme,

jen slabé reflexy chytáme

po střepech štěstí... však neklame

Tvůj pohled vlídný, ó, ať se co chce stalo,

i rozbité to štěstí za to stálo.