TAK ŽIVOTEM JDU...

Tak životem jdu rozrušen

a sním o kousku klidu jen...

O kousku klidu bez bolu,

bez krutých niter zápolu...

Však klid jak zaklet pod zemí...

Jej nalézti, ach, nelze mi...

A hlava bolí, těžká, mdlá –

což zoufalství již propadla?...

Tak krásný, milý dneska den!...

A přec se cítím rozrušen.

Bez zájmu nějak pro vše kol.

Jak byl bych stvořen jen pro bol.

A pro tu slávu truchlivou

být sám a sám jen s duší svou...