Tak zle není.

TAK zle není, jako bylo

v mnohý zašlý čas,

přečkali jsme mnohou psotu,

přečkáme ji zas.

Bušili jak v kovadlinu

v naši tvrdou leb,

vesele jim odpovídal

husitský náš cep.

Stokráte nás zadupali,

jako kroupy klas,

stokráte jsme znovu vstali,

a teď vstanem zas!

Vstanem, jako poražený

z prachu vstane muž:

jenom otrok poslouchává,

když kdo řekne: „Služ!“

A když hrozí pouty svými:

„Teď poslouchej mne!“

muž s tou tváří ublácenou

vzdorně řekne: „Ne!“