TAKÉ.

V svých upomínkách nalézám

zas útěchy.“ – Rci jaké?

Kdo opuštěn, ten zůstal sám

a ten, kdo zemřel, také.

My všechno si to jenom lžem,

že milujeme stále:

skráň nejdražší nám skryla zem,

a my jsme živi dále.

A v slzy šatíme svůj žal

a slovo všelijaké. –

Kdo do opravdy miloval,

ten mlčí a jde také.