TAKÉ-DIAGNOSA.

Byl jeden národ, dobře jed’ a pil,

měl sádla dost a v těle nebral újmy,

pro každé „hier“ však zle se rozčilil

a potom trpěl neblahými průjmy.

Byl jeden národ, národ s diétou:

„Jen když se střeva třikrát denně nacpou!“

Když dostal ji, tož cpal se kotletou

a potom trpěl houževnatou zácpou.

Byl jeden národ s váhou kolosa

a lidé žasli, zříce jeho lalok –

a říkalo se: „To je nervosa“,

když porci „Šípů“ shltal jako žralok.

Byl jeden národ, národ Titanů

a celou zemí zazněl hlahol zvonů,

když národ – pardon – kráčel na stranu

a z alterace polehtal svou bonnu.*)

Byl jeden národ, silný jako buk

a zdálo se, že umí lámat skály,

žel, jaká bída, všecko byl jen tuk,

ten obr neměl zhola žádné svaly.

Byl jeden národ, dobře jed’ a pil

a proti smrti našel medicinu,

on doktory své všecky vyhodil

a báječnou měl z toho kočičinu...

Byl jeden národ, ještě prý je živ –

a chvála bohu, dobře se mu vede,

i lalok má, ba větší nežli dřív,

jen tváře, zdá se, poněkud jsou bledé...

Ať žije národ, třikrát sláva mu!

A že je bled...? Ach, nač ty hloupé řeči!

To bývá, páni, vždycky po flámu...

A bonna říká, že mu dobře svědčí...