TAKÉ KVĚTINA

Za jednou jsem chodíval

do zahrady zrána –

zda už listí rozvíjí

pro svojeho pána.

Chodíval jsem, chodíval,

zaléval a choval,

z jejích šatů zelených

listů ulamoval.

Lámal jsem je, snášel je

v trudných dobách války,

sušil je a lisoval,

kropil do obálky.

A teď z dýmky valí se

modré mráčky dýmu,

jak se libě vzpomíná

v pochmurnou tu zimu.

Dýmám, sním a vzpomínám

rozkvětu a rosy –

ale moji domácí

ti si drží nosy.