TAKÉ MODLITBA.

Jsi chrám,božský, věstný van tě plní,

když něžný vzdech tvým tichem zazvučí,

ty lese, jehož dech se touhou vlní,

ty klenbo spjatá z živých náručí!

Jsi chrám, když modrem hloubky nejkrasší

se nebe do chvělých tvých korun spouští.

A jak se nechvít? Trnu rozkoší

v té luzné houšti.

Jsi chrám, když každým listem nebe vnímáš:

lesk jeho zlatý, mráčků jeho stín;

s ním záříš a s ním slzíš, lkáš i hřímáš,

ty jeho vzkazů všech jsi věrný týn.

V něm haluzky tvé nejvýš vrcholí,

tam vlají modrem slunným, v opojení,

a nadšenosť tvou slavnou šveholí

tvých ptáčků pění.

Jsi chrám, když sladce jásavými hlásky

zveš slasť – ne v srdce ptačí družky jen,

i v moje! Chrám jsi života i lásky,

a vzpoury duch tu kleká odzbrojen.

Jsi chrám, když věštbu svoji mohutnou

tvé božstvo líbezné mi zašelestí!

Ty věřit učíš mě, – a věrou tvou

já věřím v štěstí!