Také píseň o hvězdách.

Jak velkou básní čarovnou

jest, hvězdy, vaše záře

a naše písně jaké k ní

jsou malé komentáře!

Co nadšení nám potřebí,

co vtipu a co citu,

jen stihnout kouzla toho stín,

jenž ve vašem skryt svitu.

A jaké pestré obrazy

a jaké sladké klamy,

až pod těch květů mohylou

zmizíte hvězdy samy.

Co z toho, jen když srdce tluk

zní s leskem vaším v shodě,

vždyť jak vy v básních, rovněž bůh

tak zmizel ve přírodě.

Pro list a květ, pro mračen let

i pro tu píseň ptačí

jej nechce více vidět svět

a jemu – též to stačí.