Také v nebi?

Byl první máj, byl lásky čas

a všude plno květu;

jen na rohu tam posluha

zlořečí všemu světu.

„Co platno –“ volá zoufale,

„že potůček se pění –

že celý kraj se zelená,

když v kapse groše není!“

I rozmrzený na ten svět

konečně sobě umíní,

že žití svému pojednou

sám konec učiní.

A ve stromovce na dubu,

sebrav posledních sil,

na vlastní provaz ubožák

se v skutku pověsil.

Byl ale záhy zahlédnut,

i spěchá k němu lid –

a ba i sám pan policajt

se tu někde naskyt.

Uřízli jej a třeli hned,

činili co šlo jen,

až ubožák byl k životu

konečně přiveden.

I myslí, že se probouzí

v nebeské říši již,

a ve věčném tom životu

že nepozná, co tíž.

Ohlédne se a uděšen

zvolá pln strachu: „Ajta!

Což také v nebes království

už mají – policajta?“ –