TAKOVÁ MEZINÁRODNOST!

Jako blesk to sjelo

v srdce hloub;

zardělo se čelo,

národ ztrnul v sloup.

Slovo jako dýka

vražedné,

jak tě ve prach smýká,

s Bohem, drahý sne!

Bylo komedií,

bylo lží,

která lid jen zpijí,

na tom nádraží.

S Osvoboditelem,

to byl klam,

však jsme po snu smělém,

kde jsme byli, tam!

Národ, jak jsme byli,

bez vlasti,

státu, jejž jsme snili,

pouhou součástí.

Každý národ světa

má svou zem,

jenom naše je ta,

jež je Švýcarskem!

Každý vlastní střechu

dědičnou,

jen ty nemáš, Čechu,

kam skrýt hlavu svou!

S cizím sdílet lože,

s cizím stůl...

Proč’s nám nechal, Bože,

mošnu jen a hůl?!