Tam, kde slunce zapadá.

By Růžena Jesenská

Tam, kde slunce zapadá

stromů za oponou,

každý večer oči mé

jako v moři tonou.

Tam, kde večer zapadlo,

sotva ráno vstanu,

nízká vrátka otevru,

dívám se v tu stranu.

Vždycky tam jen zapadá,

nikdy nevychází,

můj milý tam bdí a sní

a mně tady schází!