Tam odchází můj rozmilý,

By Gustav Dörfl

Tam odchází můj rozmilý,

a nyní už se v levo dal;

šel do lesa – a bolesť má

jde za ním, trochu opodál.

Ta dobře ví, kde na cestě

on s myslivečkem potká se,

a slyší vše, co povídá

mu o zlatě a o kráse.

„Však mohla by mne ráda mít?“

„On je tak chud a ohyzda!“ –

a při těch slovech kámen vzal

a shodil ptáčka ze hnízda.