Tam odchází můj rozmilý,
By Gustav Dörfl
Tam odchází můj rozmilý,
a nyní už se v levo dal;
šel do lesa – a bolesť má
jde za ním, trochu opodál.
Ta dobře ví, kde na cestě
on s myslivečkem potká se,
a slyší vše, co povídá
mu o zlatě a o kráse.
„Však mohla by mne ráda mít?“
„On je tak chud a ohyzda!“ –
a při těch slovech kámen vzal
a shodil ptáčka ze hnízda.