TAM POD STROMEM

Rozsela jarní krásu noc,

z rána ji ptáci vítali;

pasáček přišel na pomoc

s radostným zvukem píšťaly,

tam pod stromem.

A kolkolem

stál skot, jejž dneska vyhnali.

Já mladík k písním hotový

jda tudy pěl jsem mimodík,

a v dálce šedý kostelík

v kvetoucím kryl se višňoví.

Po letech zas – byl letní den,

klas v poli jako zlato zrál,

po mezích táhnul růží sen; –

já s mladou ženou svou jsem stál

tam pod stromem.

Kraj kolkolem

na naše dítka dvě se smál.

Pak zpíval ptáček ve chvojí,

ni ratolest se nehnula.

V kočárku děcka usnula,

my přikryli je závoji.

A po letech – už bělel vlas –

už lov jen radost jediná,

tam na horách v podzimní čas.

Jak mnohá milá hodina

tam pod stromem,

kdy kolkolem

lovecká sedla družina!

Když hajný můj si pozalhal,

můj Hektor, dobrý stavěcí,

přemýšlel jaksi o věci

a stranou na mne zamžoural.

Kde všecko jest? Už šedá skráň

a chodívám jen o holi,

mé oko ještě těká v stráň

a v les a bloudí po poli.

Tam pod stromem

a kolkolem

teď větry v sněhu zápolí.

A když teď v loži posedám

za noci jasné, měsíčné,

jdou srdcem stesky rozličné

a hodiny už počítám.