TAM TOUŽÍM, BRATŘÍ!

V království samoty a mlčení a klidu –

tam stojí brána k tajemství otevřená,

tam tmí se chrám, v němž nehlučí dav lidu

a Boží Majestas tam září odestřená.

Tam nerušena s Duchem se duše snoubí,

tam přítěž těla jako roušku skládá,

strom života hostí ji stínem svého loubí

a jeho ovoce jí zralé ve klín padá.

Tam půjdu, bratří! Tam je život nový!

To zlaté ovoce tam ve hlubinách schvátím –

a s hrozny obřími – jak vyzvědači Mojžíšovi –

a s nebem v zornicích se z krajů svatých vrátím!