Tam v starých zahrad – –

Tam v stinných zahrad hloubi

ty starý dome sníš –

kol oken révy loubí –

kde byla ptáků skrýš.

V ta okna v záři ranní

tak mnohý pták si vlét,

a já vždy pro něj v dlani

měl zlatých hroznů med.

Ty síně znám – ty bílé,

kde modlit jsem se znal,

kde krásné prosnil chvíle,

kde bájí byl mi žal.

Krb starý zářil v stínu –

hlav drahých zlatil kruh –

já skráně v matky klínu

jsem bloudil v bájí luh – – –

Kde čas ten srdci drahý –

kdy štěstí směl jsem znát,

kde snů mých hvězdné dráhy? –

Vše bylo jedenkrát!

Tam v stinných zahrad hloubi

ty starý dome sníš –

kol oken révy loubí

ti žloutne, vadne již – –

Mech každý halí kámen,

zmlk dávno ptáků hlas –,

a v starém krbu plamen

tak dávno, dávno zhas – – –

Vše zašlo, – duše snivá

zří v čas ten daleký – –

Ó, mladosti! tys' živa

v mém srdci na věky!