Tančící satyr.

Zpit darem Baccha, ovit břečťanem,

za milenku vzal thyrsus plný zvonků

a rej s ním začal, taje do úponků

od chmele tvář, jež blahým žhnula snem.

Tak čile křepčil do večera sklonku

a tlapou kozonoha tepal zem,

zjev nymfy prchající v zraku svém,

jak vážky tančící na lilje stonku.

Byl kosmatý a v tváři naduřelý,

však nevěděl sám, gracie co splývá

v liniích boků, v boltců ostrých uší;

sám nevěděl, že kráse hymnu zpívá

on, netvor, hmotou opojený celý,

tím spokojen, že nesmrtnou ji tuší.