TANDARIÁŠ.

Má drahá, ty’s mi říkala,

že jako mlsný kocour jsem,

jenž stále běhá za tebou

po cestách denním životem,

Že nedám tobě pokoje

a pěji ti své lásky bol,

ať kupuješ si na šaty

anebo v trhu karfiol.

A pak svým krásným sopranem

jsi krásnou píseň počla pět,

jak Káča běží, utíká

a za ní v patách kocour hned.

Ty’s trochu to však popletla:

Já ubohý jsem kocour sic,

však sám utíkám před někým,

dokud mám kusa zdravých plic.

Ty víš, kdy beru čamaru

a s kyticí kdy chodím přáť –

v dvacátý pátý listopad

ach! svátek světí moje máť...