TANEC BÍDY

Jen stručně suchý apel,

jen hlavou když se zakývne,

a netřeba ni kapel,

tančí se tance podivné.

Děravý hedváb šustí –

měsíček pozasvitl z chmur –

zahlíd jsem v cárů husti

kotníček madam Pompadour.

A byla žlutě zbledlá,

ne veselá, ne nevrlá,

a nikam nepohledla,

neb byla madam umrlá.

A už se nelíčila,

mol dávno zryl jí hermelín,

čelenkou nesvítila,

a mrazný hrob byl její klín.

Lež a klam v očích slepých,

klam panování na lících.

Umrlých je to přepych,

když roztančí se v ulicích.

A měla sklízet kvítí

a lásku srdcí přemnoha:

klamivý tanec žití

tančila madam ubohá.