TANEC SMRTI

Byl večer truchlivý a bičující

zoufalé klasy dešťů provazy.

Hrom ve mračnech si křivou rozžal svíci:

k efektní zkáze mnoho neschází.

A nedaleko pod skalami vzteklou za vodou

kostelík hrom zapálil šťastnou náhodou.

Byl večer bouřlivý a v skalách lkaly

bázlivé děti svými s matkami.

Sedláci ohně dole zhasínali,

hořící břevna tloukli rukami.

Kostelík shořel, ale na faře

kostelník marně shání faráře. –

Byl večer bouřlivý, nešťastném na břehu

skryt v rybářově chatě farář dlel.

Proč zrovna dnes teplého z noclehu

jej umíráčku hlas do psoty vyháněl?

Ó v hrůzy chvil ta strašná záplava!

Bůh věrné chraň, den soudný nastává.

Byl večer bouřlivý a jaký děs –

s hořící pochodní sem lid ved její muž,

– bizarní průvod štěkavý a zpustošená ves,

neštěstím ohně zšílená, hle, Satanova druž.

S farářem mladičkým rybářka nahá

do vody ulehnout marně se zdráhá.

Byl večer bouřlivý a děti spaly

na prsech matek v skalních jeskyních.

Už dole ohně samy zhasínaly

a v rhytmech šílenců groteskní nes se smích.

Pak měsíc z mraků vylez, zloděj lstný,

mdlou řeku osvítil a zlý břeh bolestný.

Byl večer bouřlivý a žalující.

Po vodě plynuly tři, čtyry mrtvoly.

Hrom v oblacích už zhasnul křivou svíci,

i zhasly na návsi ohnivé plápoly.

Rybářka s farářem, kostelník s monstrancí

a měsíc nad nimi. Je po tanci.