TANEČNÍ.

Po travách a květných stoncích,

kde paprsky tančí k věčnu,

po zajíčkách, pryskyřnících

a modrých zvoncích,

po lukách spících

jdu k nekonečnu...

Na slunných mých luzích křepčí

snů naháči v rhytmickém spětí,

jsou krasší a růžovější,

jich kůže hebčí,

hlas rozvitější

než pozemských dětí...

Jsou hoši a dívky, jsou víly,

jsou ďáblů neb andělů símě,

však všichni jsou synthesa žití

i jeho síly,

jich čelo svítí

cudně a přímě...

Že vděčni jsou každému daru

buď nebes neb mateřské země,

jich podiv a úžas je větší,

vždy v bujnějším žáru

se tancem vděčí

jich naivní plémě...

Vše objevem je a divem,

vše poznatkem novým se hlásí

k novému přerození

v tvoření chtivém:

že světa není

bez jeho krásy...