TANEČNICE.

Ať únavou se chvěje tělo vnadné,

ať duše v divé bolesti se topí,

v tom oku, kterým věčný úsměv vládne,

bys všeho toho marně hledal stopy,

když před diváky zpola obnažena

ta krásná tančí žena.

Ji včera hostil salon v domě panském,

kde holohlavé, vetché pány mladé

div nezbláznila láskou při šampaňském; –

dnes na chudé se lůžko lačná klade

a, jak by náhle bolem přemožena,

štká hlasně divná žena.

A zítra klesne v usedavém pláči

tam na hřbitově na ten růvek dětský,

však večer pouhý pokyn mistrův stačí,

by úsměv zaplašil zas stíny všecky,

až tančit bude zpola obnažena

ta krásná, bídná žena.