TARPEJA.

„Řím v moc ti dám“ – tak Tatiovi děla

ta zrádná dcera strážce Kapitolu –

„leč za to všakých přání ku vrcholu

tvých reků náramky bych ráda měla.–

Vše slíbeno. Té noci k bráně spěla,

jíž nepřátelé vešli bez zápolu,

a na Tarpeju lesklý s ramen dolů

vrh’ každý štít, až země zaduněla.

Tím darem zasypána bědně mřela

ta žena. zlá, jež lačna byla zlata,

ač vlast svou bohatýrskou hynout zřela.

I byla z pavez kupa vrchovata

té brány blíž, již zrádně otevřela,

by od potomků věčně byla klata.

Za zrádný čin bud pomstou zrádná splata.