Táž jiskra neposkvrněného vzniku vzplála

Táž jiskra neposkvrněného vzniku vzplála

a kmitla Olympu se příkrým svahem,

by zatřpytila se nad každým prahem,

když Athéna z Diovy hlavy vstala.

Táž čistá záře zázrakem se vzňala,

když přikvačivši v brodu moře vlahém,

jenž svítil perlami na těle nahém,

se běloskvoucí Afrodita smála.

Vždy stejnou báseň lidské srdce básní,

co změnou zdá se snad, jen lehkou třásní

a mělkou řasou zlatý poklad halí,

jenž plane v kráse věčně neomylné,

jak ruce Boží do srdce ho daly

všem lidem ve vlastnictví nerozdílné.