TAŽENÍ DĚTÍ

V rukou palmy a májíky

táhneme přes pole, hájíky,

táhneme městy a dědinami,

nesčetné zástupy táhnou s námi:

Bílé jsou naše prapory

bílá jsou roucha i fábory,

bílé jsou naše ručky sepjaté,

bílé jsou dušičky dojaté.

Táhneme s nadšeně prosící písní,

táhneme v tábor, v němž vojska se tísní,

a v praskot pušek a do houfnic hromů

úpíme s pláčem: Táto, pojď domů!

Maminka čeká a stařenka taky,

bez tebe smutno, jak v slunci kdy mraky,

zahoď tu pušku a přestaň už střílet –

pojď domů dělat a nenech nás kvílet!

Uvidíš, jak nám vyrostli bratří,

Toník je hodný a ví, co se patří,

všichni se učíme, přestaly bitky,

denně se modlíme, nosíme kvítky

na oltář Panenky a bílou svíčku

dali jsme k svatému Antoníčku,

aby ses vrátil celý a zdravý –

však on to císař pán bez tebe spraví!

Rozluč se přátelsky s kamarády

a nechej už tady té kanonády,

půjdeme s tebou hned do kostela,

shromáždí se tam osada celá,

velebný pán říká modlitbu míru,

složenou od Otce svatého k smíru.

Varhany zahrají, zpěváci s kůru –

Táto, pojď domů! Tatíčku, vzhůru!