TAŽNÉ PTACTVO.

Vzduchem se tajné vzdechy chvějí...

to písně mé mne opouštějí,

led smutku tuhne kol mé hrudi

a z něj se jaro neprobudí.

Co teď mi srdce rozvlnilo,

jest ptáče, jež se opozdilo,

by slétlo ke mně se závětí,

že z jara více – nepřiletí...