Te deum...

Tě Boha chválí vesmír beze hrází,

vzduch, země, oheň, voda, azur, ptáci,

když vzniká záře hvězd i když se ztrácí

tvor, který lítá, běhá a se plazí.

A z lidských srdcí jako z puklé vásy

a z lidských mozků vzňatých v stálé práci

jde hymna chvály, která utrmácí

zpěv andělský, tak ve sázku s ním vchází.

I myšlenka, jež tobě rouhat zdá se,

zas velebí tě, nebo ve svém vzdoru

zas tvojí silou svrchovanou plane;

jak obstát v díle tvého zářném jase?

V ně duch se dívá skrze tíseň sporů

jak měsíc v chrám skrz okno malované.