Té, která dřímá.

Jeden minul rok – a spíš,

o našich co bojích víš?

Vřava jich tam nedonikne,

sotva z jara ptáče tikne

nad hrobem, kde spíš.

Zase mine rok – a spát

budeš v klidu napořád!

Nám tu nové vzniknou boje,

shony, trudy, nepokoje,

nebudeš jich znát!

A pak minou léta zas.

Co jsi dnes, to bude z nás,

k nám též vřava nedonikne,

sotva z jara ptáče tikne,

v jedno nic nás shltí čas.