TĚ, KTERÁ NENÍ Z TOHOTO SVĚTA

Má paní překrásná a nikdy nedosněná,

ach, nepoznaná mnou a nedotoužená!

Když z dálky zřím Vás jít, má duše žalem sténá

a chvěje v rozkoši se krásou zmámená!

Královno radostí, Ó, panovnice smutků,

Vy hvězdo nocí, v nichž sen chví se na růžích,

já ze všech nejhorší a nejčernější skutků,

když spáchán pro Vás byl, hned ctností nazval bych!

Jak vůně omamná, jež večer vystoupila

z kalichu narcissu a spíjí duši, krev,

mně zdá se, paní má, Ó, kráso čistá, bílá,

Váš býti subtilní a kouzla plný zjev!

Vy jdete z neznáma. Má touha do neznáma

jak stín jde za Vámi a zbožně hledá Vás:

jen jednou, jedenkrát se, krásko, sejít s Váma,

a oči zlíbat Vám, Váš světlý zlíbat vlas!