Tě milovat, ó musím, musím;

Tě milovat, ó musím, musím;

juž símě klíčí, víc je neudusím;

ten požár roste, víc ho neochladím;

je cesta k tobě, kudy šílen pádím.

Chci světlo! světlo! tmu kol jak si hnusím;

jak žízním po něm, což ho neokusím?

což rtoma touhy, kterou v snách jen zradím,

o pohár rozkoše tvé nezavadím!

Jak šíp, jenž vymrštěn, let nezastavím,

se v zápas řítím s praporem svým tmavým,

své zbraně brousím – svoji lásku žhavím.

Mně září terč, kam celým žitím cílím,

ta stkvoucí hostie pod chlebem bílým,

a nejčistší svou láskou po něm střílím.