TÉ NEJDRAŽŠÍ!

Matka! matka! jak to sládne

na rtu, v srdci, strď a med;

i když bylo jak led chladné,

roztaje jak v jaře led.

Jak by tajné okouzlení

dýchlo v tvář a pohled náš,

jaké slavné proměnění:

chladný, ty se usmíváš!

Bezmocný jsi k tomu slovu,

kde se vzala něha něh?

měkký’s jako dítě znovu

a ty slzy v pohledech! –

Na Matku já myslím matek,

jaké hnutí teprve;

sladkých citů vroucí zmatek

přelévá se do krve!

Rozpřahuji v šíř i dáli

svoje ruce k objetí:

Ty, má Vlasti! zrak se kalí,

k srdci přižeh’ bych se ti!

Co ti podat v svátku chvíli

místo z květů kytici?

které láskou k tobě šílí,

dám své srdce hořící!