TÉ, S NÍŽ JSEM SE NIKDY NESETKAL.

V srdci mém žil obraz ženy, již jsem z duše miloval,

za vidinou duše svojí na pouť světem jsem se dal.

Širým světem putoval jsem za přízrakem duše své,

ale s tou, již zbožňoval jsem, nesešlo se srdce mé.

V zahradách a hájích vonných hledal já jsem Lásku svou,

veliká jsem prošel města se svou duší zamlklou.

Na pobřeží modrých moří bloudíval jsem sám a sám,

a mé Sny a Písně lásky tiše spěly k výsotám.

Na Zelených Horách jasných o Lásce jsem přemítal,

tichým Snem a tichou Písní tlumil jsem své duše žal.

Tisíce jsem spatřil očí, chtivých očí šumných žen,

pouze té jsem nikdy nezřel, již jsem dal své srdce v plen...

A tak letím světa plání s nesplněnou Touhou svou:

květy mrou, a vadnou písně, pouze Věčné Touhy nehynou!