TĚCH CHVIL NÁM BUDE VĚČNĚ LÍTO.

Těch chvil nám bude věčně lito,

kdy velké nebe zamčeno

je mezi námi, slunce skryto

a srdce v pouta sevřeno.

Těch chvil, kdy není tepla v rukou,

a stíny vlhké, slzavé

nás dusí, kdy je láska mukou,

a srdce – dítě churavé.

Těch chvil nám věčné líto bude,

že sami jsme je zkalili,

ať konečně z nich mír jen zbude,

přec štěstí jsme si zkrátili!

To štěstí, které v žití řece

před tonutím nás uchrání,

a jediným je lékem přece

a zbraní proti zoufání!