TEĎ NELZE ŽÍT, BYCH NESTÍŽIL SI ŽITÍ

Zbledla jste?... Od které to, které doby

já přestal měkkým být? A přístupným?

Přijde-li pes, jsem psem, jen ke člověku

já Kristovými slovy promluvím.

Někdy je slunce, výsknu, někdy šerá

noc sametová zděsí srdce mé:

někdy to ticho... zdá se mi, že hniji,

a jindy hřmí to duší... žijeme?

Podivín ponurý a nebezpečný,

dřív poníženým křesťanem jsem byl.

Teď nelze žít, bych nestížil si žití

a za sebou bych mosty nespálil.