TEĎ TEPRV...*)

Teď teprv rozkvete mé Jaro,

a stráně mé se zazelenají;

tak dlouho smutné jako hoře,

jak oči suché, jež slz nemají.

Teď teprv radost výskne v duši,

smích tichý rty mé sladce opojí

a na záhonech v zahradách mých

se budou sny mé houpat v pokoji.

Teď teprv porozumím Tajům,

jež chodily kol tiše důvěrné;

své oko ponořit chci žhavě

v ty všecky vise nádherné.

Teď teprv rozkoší chci zaplát

a noci chmurné proměním si v den,

i bolest dávnou zapomenu,

jíž život celý byl mi otráven.

Teď teprv rozjiskří se Slunce

svým žárem celým v zbývajících dnech,

až vzhoří všecka moje bytost

v té nové Lásky plamenech.

Teď teprv otevrou se hráze,

hloub nitra moře její naplní;

svým červánkovým jasem všecka

kraj snění mého oslní.