TEĎ VÍM

To, že jsem prázdnou dlaň svou lidskou

hřál pohlazením, srstí tvou

a šelma něhou melodickou

mi předla mír v mou chvíli zlou,

já poznal zajiskření Krista,

jak světélkuje ve tmě kříž,

že každý tvor se svého místa

se plíží k svému kříži výš.

Teď vím, co je to: spoután vrahy,

opuštěn Bohem, anděly,

teď vím, co je to býti nahý,

když katům šat se rozdělí,

teď znám chuť žluče svírající,

co je to kopí v boku vím,

i co jsi ty, ty Netrpící,

ty s rouchem slavně vlajícím.

Proč Otce, Syna, Holubici

bestie větří ve tmě div,

co žalmů mroukání chce říci,

když smrt a nudu předlo dřív.