Teď za Tebou jdu jako slepec ten,

Teď za Tebou jdu jako slepec ten,

jenž o své holi temnou nocí kráčí,

byl za trest, že shléd' slunce, oslepen,

jak on má duše smutky žitím vláčí.

Tvé oči jsou mé světlo, a můj den,

v něm probouzí se sladká píseň ptačí,

mé slunce zlaté, hvězdy mé, když sen

má víčka slzou jak květ rosou smáčí.

A jako slepec, jenž tvář k nebi zvedá

a v marné touze – oči nevidí –

a paprsek ten, úsvit Zoře hledá,

tak nocí kráčím – zrak se v temnu točí

jak plavcův, který stojí na přídi

a maják nezří –Tvoje drahé oči!