Teiresias před Persefonou.

V tmách Orku tápe stařec šedobradý,

on, jemuž uši vylízali hadi,

že chápal, oč se ptáci v hvozdě radí,

než v jeseni se shluknou v dlouhé řady.

Před trůnem bohyně již stojí tady,

ač slepý, duchem zří to útlé mládí

v plen času dávat, kol jenž divě pádí,

na hrudi Pluta olympické vnady.

Tak Stáří s Mládím stojí proti sobě,

bol obě znají a klikatou dráhu

zlých losů lidských jako božských stejně.

Tu srdce bohyně se zachví v zlobě:

„Jsi, velký věštče, na Ereba prahu,

své vědomí nos dále v stínů hejně!“