tel aviv

bloudíš-li smutkem a pokořením všeho,

vzpomeneš na smutné, na poníženého,

na snílky s palčivou touhou uniknout...

vzpomněl jsem na vás, vlídný rožňavský žide,

jste trochu obchod i ghetto i svět, jenž přijde,

zdali jste odjel v ten východní kout

– doufám, že zůstal jste zdráv a na živu –

zdali jste byl už v tel avivu.

řek’ jste nám: „sovětský svaz a palestina.

ostatní všecko je marná a bolestná psina.“

nad námi jaro chodilo po horách,

po horách slovenských nad maďarským městem,

mluvil jste česky s takovým upřímným gestem,

židovsky snil jste, kdo by dnes nesnil v tmách,

dostoupil příliv ke svému odlivu,

snil jste tu o tel avivu.

tisíce takhle sní o navrácené vlasti,

kde by jim nebylo před pogromy se třásti,

je luza krmena, mesiáš zapomněl,

tisíce touží. vlastníci po svém státu.

jinaký je sen proletariátu,

kousíček půdy a erez jisroel,

ó jaffo tam dole v modrém zálivu,

kousíček půdy v tel avivu.

kdo prachy má, ten dojede, to je jisté,

s ním jsou i britští imperialisté.

se mnou jdou životem chudí v zástupech,

a chudí na celém světě jsou mrvou panskou,

sovětů dlaň jen matkou jim velikánskou,

plakal jsem nad bídou v praze i karpatech.

není to ani omítka ke zdivu

pro kolonii v tel avivu.

hořící zrak váš zří tam budovánu –

na písku starých lží ilusi kanaanu,

jak mi tě líto, bído věřících.

vídám tě v duchu, jak jsem tě tolikrát viděl,

když jsem se v mukách za bílé lidstvo styděl,

za sprosté chlapy, krvavý smích.

vidím vás za války, perony uprchlíků,

vidím vás v lžimíru, paluby trosečníků

nad vaky, nad ranci, báseň i středověk;

vidím vás při práci na polích i v děrách,

jak jsem vás míval rád v starcích, chlapcích, dcerách

z jasini, majdanu, volovce, verecek...

urputná sílo k lásce i podivu,

nevykoupí tě v tel avivu.