Telepatie.

By Jaroslav Vrchlický

Jestli přec možno,

aby si duše

přes prostor mohly

rozumět,

pak jistě musí

na mne teď myslit,

musí, ó musí!

Musí být se mnou,

jako s ní já jsem

v chvíli té noční

sám a sám,

za svoje křeslo

pohlédnout plaše,

šeptnouti tiše,

jistě tam stojí!

Musí, ó musí!

Otevřít musí

poslední řádky,

které jsem v smutku

zoufalém psal,

cítit z nich musí

lásky dech sladký,

řekne: „Jsi u mne!“

snít bude dál.

Jestli přec možno,

aby si duše

přes prostor mohly rozumět,

tož vědět musí,

ve chvíli této

že cítím stejně,

že myslím stejně,

musí, ó musí!