TĚLO SATANOVO.

Když krvácejíc za nás Věčné Slovo

z ran mnohých, pnělo na potupném kříži,

sta andělů tam na zad dřeva víží

a přibíjejí tělo Satanovo.

Vin našich kámen, těžší nad olovo,

vzal Kristus na se, puká pod tou tíží

zem Golgathy, Smrt bledá již se blíží

a plačíc líbá čelo Ježíšovo.

Již protknuta je dvojí ruka, noha,

Pán mrtev již, než brzy ožil zase

a v slávě stoupá v nebe nekonečné.

Však Satan věčně živ dle sudby Boha,

ač spása k nám se v svatém snesla čase,

pní dosud přikován a pní na doby věčné.