TĚLO.

Opatrně a krásně,

jako se skládají líbezné básně,

kosti tvé sílily a vrstvilo se maso,

aby ses zrodila, živá a horoucí kráso,

tělo člověka,

jež v útrobách hmotu přetavuješ v duši

a do něhož světla a zvuky buší

jak boží kladiva!

Tělo, ty zázraku smrtelný,

lodičko, spuštěná na míjející dny,

tajemná chemická laboratoři,

v níž osudu věčná lampa hoří,

ohromná centrálo, vysílající zprávy,

kříženče nicoty a boží slávy,

tajemství mystické na dně masa,

symfonie tisícihlasá,

všední dive, hřmotný a něžný,

člověče světoběžný,

hleď, z nejhlubších útrob tvého těla,

myšlenka k bohu vyletěla,

a láska tvá, hnaná stroji tvého břicha,

vzepiala se do vesmírného ticha

jak hořící květ,

a stvořila znovu svět.