Těm, co mi radí.

Těm, co mi radí k vezdejšímu žití,

kde na chlebové skývě nůž se třpytí

a v slunci krůpěj potu, vzniklá prací,

kdy stížen, sklíčen po práci se vrací

duch lidský jenom k spočinutí těla,

má o ně péči, jiné sotva dělá – –

těm, co mi radí, jak to mnohý dělá,

když zklamal sebe sám neb jiný v žití –

bych spěl jen k holé proze svého těla

a k dobru, které ve zlatu se třpytí,

k těm činům, které s úrokem ti vrací,

kdo těžil hmotnou těla svého prací – –

těm, co mi radí zapomenout’ prací,

co duše žádá a co duše dělá,

ji zkrotit’, když se ke snům mládí vrací

a snů jas nésti hodlá v další žití –

ji shasnouť, když se touhou mocnou třpytí

v kraj lepší, jasší vyletěti z těla – –

těm, co mi radí k dobru, kráse těla

a slávě zisku neúmornou prací,

když málo síly v duši mé snad třpytí,

to dělati, co jejich duše dělá –

těm, co mi radí zapomenout’ žití,

jež pověsť na svět po smrti zas vrací – –

těm, co mi radí, když se v duši vrací

vždy touha krasší, vznešenější těla,

se vrhnout’ v náruč rozkošného žití

a toho užít’, co jsem získal prací,

tu masu kojit’, která slávu dělá

těm, co se v zlatu, drahokamech třpytí – –

těm, co mi radí, když se duše třpytí,

tam vrátit’ se, kam každý z nich se vrací,

z té poesie, která duši dělá,

se vrhnout’ v prozu, do otroctví těla

a bez účelu znavovat’ se prací,

až zkončila by smrť to marné žití – –

boj hlásám v žití, jenž se touhou třpytí,

ať slabou prací – když se k duši vrací – –

tmu vyrvat’ z těla, co jen bídu dělá!!