TĚM, KDOŽ NEVĚŘÍ.

Zášť pyšných andělů rty vaše vsály

i popíráte v tuhém vzdoru Boha,

a přece každá vaší duše vloha

i s Bohem popřeným boj vede stálý.

Věž babylonskou na vzdor nebes Králi

lež vaší rouhavosti staví mnohá,

než s výše její vrátká vaše noha

v tmu řítí se a v bahništi se válí.

A v bezbožnosti prostopášné, líté

vy Srdce Ježíšova nevidíte,

jež k zemi tvrdé přivinuto hebce.

A co váš zástup nohama Je depce,

to Srdce křičí, vzňato žárem bílým:

„Já touhou po vás, miláčkové, šílím.“