TĚM, KDOŽ SE OBĚTOVALI.

Vidím vás, jak s horečnými zraky

nadšením saháte nad oblaky

prosti sebe, stělesněni v cíl;

silnice jak ruka vaše staví,

aby po nich příštích bratří davy

spěly v eden, o němž duch váš snil.

Zápasy jste kruté bojovali,

naději i víru zachovali:

že Bůh vládne žitím člověka,

v smrti stín kdy vkročíš bosou nohou,

že i tu je Věčný nad oblohou,

Jenž kol postavy tvé pancíř tká.

Tisícero muk jste přetrpěli,

touhou palčivou se duše chvěly

po dítek a matek objetí;

s Kristem v Getsemane v peklo zřeli

a s Ním na Veliký pátek mřeli

za bratry na kříži oběti.

K smrti až jste silni, věrni byli.

Ó to símě, jež jste krví sili,

vzchází budoucnosti na nivách,

ani krůpěj marně neprolita:

na obzoru příští žně den svítá,

klasů kvetoucích vlá z dálek pach.

Pralesy a hory, písčiny a moře

napojené krví lkají u pokoře

k Bohu rudých par svých kadidlem,

aby pro Syna, Jenž s miliony

bratří svých mřev světil jejich skony,

vzhlédl laskavě na hřbitov-zem.

Na mohylách padlých velikánů,

v nichž tlí popel ku věčnému ránu,

bude sedat anděl Bratrství,

přes hroby dlaň k smíru podávati,

odpouštět a učit milovati

v každé hrudi Lásky království.