TĚM, KTEŘÍ UMLKLI.

Vám, kdož jste umlkli, jichž jména nejsou psána

v štít brány vítězné, již stavěl jiným čas,

vám, hvězdám zapadlým, jež nedočkaly rána,

zní smutná píseň má, však neprobudí vás.

Už dávno v duši vám se zacelila rána,

a navždy oněměl všech mladých písní hlas,

a vaše památka je navždy pochována,

jak zřídlo vytrysklé, jež zhltil suchý Kras.

Dřív mnili jste se též snad poesie králi:

že v zlaté ořízce váš verš číst budou kdys

rty dívek toužících (jak by vás milovaly!).

Teď suchý historik jen žlutý časopis

rozevře za sto let, verš změří v kříž a kříž,

však duše – vůně jich – ta prchla dávno již.