Těm, kteří zradili. (I.)

I děvka prodajná bez studu, bez hrdosti

má v zašlu skrytý kout.

A tváří v tvář potupné přítomnosti

si může časem vzpomenout.

A v hanbě své, jež cestou na ni stříká

a po půvabu půvab rve,

jediné slůvko z přešlých snů si říká,

snů z doby mladistvé...

A slůvko činí přítomným, co bylo,

a nepřítomným to, co jest.

To slůvko kal jakoby očistilo,

vrátilo hanbě čest.

A dívka prodajná, jež kde komu se dává

a nemá vlastně už co dát,

„Já milovala,“ sobě předříkává.

„Já milovala jedenkrát!“

Toť okamžik, kdy minulost se vrací

a mluví náhle mlčící.

Pak přijde večer. Svěsí křídla ptáci,

a holka zas jde ulicí...