Těm, kteří zradili. (III.)

Kdo přímo šel, ať pokoutně se vkrádá,

ať stud mu věc je neznámá.

A toto F, jímž drtím vaše záda,

toť Fueramus Pergama.

Nechť tato značka hanbu vaši říká,

věčná a proklatá,

potupná jako značka galejníka

vpálená od kata.

Nesmazatelná připomínka mučí,

vzpomínka lží, svědkyně zrad.

V noci ať šeptá, ve dne hluku hlučí:

„Bil jsi se jedenkrát!“

Ne útěchou, ať spíše bolestí je,

jež večer lože postele.

Ať hadem syčí a ať vlkem vyje:

„Prchl jsi zbaběle.“

O čistém mládí nehovoř si denně.

S pohádkou končí už.

Tu útěchu přát možno kleslé ženě,

jí nemá kleslý muž.

Ne na jiných, to na sobě je zrada,

již tvrdýma mstím rukama.

A toto F, jímž drtím vaše záda,

toť Fueramus Pergama.