Temešvar.

Vlny v Uhrách hýbají se,

Jako v moři zbouřeném –

Jak koráby zmítají se

Sem tam branné sbory v něm;

Jak na lodi – není v Uhrách

Pevný bojovníka krok,

Přátele i nepřítele

Sem a tam unáší tok.

Jednotlivé vynikají

V bouřném moři ostrovy,

Přístavy své otvírají

Mdlému bojovníkovi;

Taková hle byla v bouři

Temešvarská pevnina –

Přístav její bratrům chránil –

Vrahům bránil hrdina.

Rukavino, Rukavino,

Sněhobílé vlasy máš,

V zimní době na věk jarní,

Na svou mladost zpomínáš.

Kdež jsi s bašty Temešvarské –

Šedesát je tomu let –

Na stráži do dálných krajů

Poprvé napínal hled!

Tam kdes kráčel s puškou v ruce,

V dávném věku mladosti –

Nyní mocně rozkazuješ –

V Temešvarské pevnosti;

Pružně ses povznesl k Slávě

Co vítězný hrdina –

S úctou tobě volá: „Živio!“ –

Tvá Horvatská otčina.

Choulostivá zeměspráva

Pro tebe se nehodí,

Ale meč tvůj bleskožhavý

Hromorázně vévodí;

Šedesát let meč už nosíš,

Nesesláblo rámě tvé –

Rukavino, Rukavino,

Rameno máš Horvatské! –

Kolkolem bašt Temešvarských

Leží tábor Maďarský –

Zdají se to býti v moři

Na kotvicích koráby –

Nad plachtami po rovině

Kam až dosahuje zrak,

Jako po hladině mořské

Vlaje trojbarevný znak.

Ale prapor žlutočerný

Nade všechny zdvíhá se,

Orlice nad Temešvarem

V ranním světle míhá se,

Orlice Rakouská, slavná

Posud hlídá slunci v tvář –

Orlice, za tebe Slovan

Klade život na oltář! –

Vůdce sboru Maďarského

Známý hrabě Vecsey byl,

Sto dní namáhal se darmo,

Aby pevnost vydobyl,

Aby žlutočerný prapor

Strhl s pyšné výsosti –

Avšak hájil tvrz a prapor

Starý voják s věrností.

Ejhle Vecsey – Rukavina –

Oba věrnost slíbili,

Oba přísahu vojenskou

Králi svému složili;

Rukavina službu konal

Trůnu vezdy opodál –

Ale ve tělesní stráži

Krále svého Vecsey stál.

Stráž Uherská, Vlaská, kde jsi? –

Kde jsou vaši údové? –

Takových-li máte strážců,

Běda vám, ó králové!

Stráž Uherská, Vlaská, kde jsi,

Abys krále chránila? –

Běda – sama jsi ty meč svůj

Proti němu tasila!

Sto dní darmo vydobýval

Vecsey Temešvarský hrad,

Jemu zdál se napomáhat

Ve pevnosti mor a hlad;

Slabne tělo branitelů –

Jejich duch však neklesá –

Takovou ctnost bohatyrskou

Odměňtež, ó nebesa!

Darmo kul na stotisíce

Házeno jest do města –

Vzdoruje předc pevnost hrdá

Jak panenská nevěsta;

Darmo Maďaři se hnali

Prudkým na ni útokem –

Trvá prapor žlutočerný

Na svém stanu vysokém.

Slunce vychází a klesá –

Měsíc mění rohy své –

Toužebně s bašt v šírou dálku

Hledí oči napnuté,

Ku vzdáleným bratrům letí

Duše plné tesknosti,

Jak jim zatím štěstí přeje –

Není známo v pevnosti.

Mnohé týdny beze zprávy

Posádka již zůstala,

Darmo v širošírou dálku

Roztouženě hlídala –

Až jednoho rána – ó slyš! –

To-li hromu temný zvuk –

Aneb je to hrubé střelby

Dutý dožádaný hluk?

Jako když se Kolumbovi

V dálce světlo zjevilo –

O jak nedočkavě při tom

Srdce jeho bouřilo! –

Tak pohnutě Rukavina

Pozoruje zjevení –

Až mu srdce zajásalo:

Je to spasné znamení! –

Duté hřmění blížilo se –

Bitva tak se ohlásí –

Nedaleko Temešvaru

Dvoje vojska zápasí:

Devátého srpna Haynau

Poraziv Maďarskou moc,

Hle! do Temešvaru táhne –

Hej, Maďaři, dobrou noc!